GS1 Czech Republic již deset let spolupracuje s nejrůznějšími subjekty ve zdravotnictví. Záměr je jasný: co nejširší prosazování standardů GS1 pro identifikaci, automatický sběr a sdílení dat.
Zkušenosti ze zahraničí jasně ukazují, že přínosy automatické identifikace a snímání dat pro každodenní praxi poskytovatelů péče jsou významným faktorem provozní efektivity a pozitivně ovlivňují bezpečnost pacientů. Proč to tedy u nás zatím se zaváděním standardů GS1 tak trochu vázne?
Na zdravotnictví je potřeba se dívat jako na velmi komplexní odvětví, které je ovlivňováno mnoha faktory. Je to v první řadě legislativa, národní či evropská, která hraje významnou roli v řízení i fungování sektoru. Dále finanční či lidské zdroje, kterých rozhodně není nikdy dost. Vliv má samozřejmě také úroveň průmyslu, vzdělávání, věda a výzkum, a tak bychom mohli pokračovat. To, co by ale všichni zainteresovaní měli mít na mysli především, je výsadní postavení tohoto sektoru. Jde v něm o nás všechny, o to nejcennější, co máme – o naše zdraví a životy.
Vždycky mě zaráží, proč jsou některé zcela běžné, vyzkoušené a v jiných sektorech praxí ověřené postupy ve zdravotnictví obtížně prosaditelné. Vždyť u spotřebního zboží se nikdo již od 90. let minulého století nepozastavuje nad požadavky na kvalitu značení, na snímatelnost čárového kódu, sdílení přesných produktových dat, elektronickou komunikaci a bezpapírové procesy. Nikdo si nedovede představit, že by maloobchod a potažmo celý dodavatelský řetězec nepoužíval globální standard GS1… Kde bychom byli bez magického pípnutí na pokladně?
Jsme na cestě, ale cesta není cíl
Myslím, že dnes už nikdo nezpochybňuje ani evropský systém verifikace léčiv, který úspěšně funguje za přispění standardní identifikace již několik let. Obdobná regulace platí pro značení zdravotnických prostředků a ovlivní ještě daleko větší část průmyslu, celý dodavatelský řetězec a bude mít významný dopad i do každodenní praxe všech poskytovatelů péče.
Přes to všechno nemá české zdravotnictví dodnes žádnou strategii, která by řešila digitalizaci ekonomických procesů v tomto sektoru a která by vytvářela podmínky či pobídky pro zavádění bezpečných provozních systémů do zdravotnických zařízení. Neexistuje žádná koncepce práce s produktovými daty, elektronickými transakčními dokumenty, které sice nejsou přímo klinickou praxí, ale významně ji ovlivňují. Každá nemocnice musí nakupovat léky, zdravotnické prostředky, potraviny, čisticí prostředky a desítky dalších produktů. Musí tedy vystavovat objednávky, přijímat dodací listy, platit faktury, ale také řídit zásoby a evidovat jejich pohyby.
Elektronizace zdravotnictví je již delší dobu v centru zájmu veřejné správy, institucí i privátního sektoru. Dílčí výsledky jsou rozhodně vidět. Máme již e‑neschopenky a e‑recepty, úspěšně běží verifikace léků na předpis, připravuje se sdílení zdravotnické dokumentace a je zde snaha o prosazení klinických standardů HL7 i IHE i se zdravotnictvím souvisejících externích standardů, jako je identifikační standard GS1. Nemáme ale koncepci, architekturní řešení, které by dávalo šanci interoperabilitě, sdílení dat a potřebné míře standardizace.
Pomalá digitalizace
V loňském roce byl realizován rozsáhlý průzkum, Studie připravenosti ČR na digitalizaci zdravotnictví. Prováděla jej společnost KPMG na objednávku Aliance pro telemedicínu a digitalizaci zdravotnictví a sociálních služeb. Podle této studie jsou hlavními bariérami pro digitalizaci zejména:
- nekoncepční přístup státu k eHealth,
- nedostatečná ochrana sektoru v oblasti kyberbezpečnosti,
- nedostatek finančních prostředků.
Naopak jako největší příležitosti v oblasti digitalizace studie uvádí:
- novelizaci relevantní legislativy,
- sdílení dat mezi poskytovateli zdravotních služeb,
- standardizaci,
- zavedení elektronického zdravotního záznamu občana.
Studie mapuje stávající legislativu, která souvisí s elektronizací zdravotnictví. Klíčovým by měl být novelizovaný zákon č. 325/2021 Sb., o elektronickém zdravotnictví, který zčásti nabyl účinnosti od ledna 2022, přičemž další ustanovení budou postupně nabíhat do praxe až do roku 2026. Právě tento zákon by měl být sjednocujícím právním rámcem pro elektronizaci zdravotnictví, měl by definovat postupy a pravidla, standardy i základní prvky infrastruktury.
Nečekejme na regulace
Legislativa však není všemocná a není jediným nástrojem pro zavádění digitalizace. V jistém smyslu je sektor zdravotnictví příliš soustředěný na legislativní požadavky. Je to pochopitelné, je jich obrovské množství a je vyčerpávající smysluplně je plnit. Na druhou stranu existuje řada oblastí, kde by bylo přínosné se elektronizací zabývat, a to i přesto, že do nich zdravotnická zařízení žádnou legislativou nucena nejsou.
Jen namátkou uvedu příklady z provozní, nikoli klinické oblasti:
- automatizované skladovací procesy, zavedení skenování produktů na příjmu i výdeji do spotřeby,
- elektronická výměna dat od objednávky přes dodací list až po fakturaci,
- datové katalogy nabízející důvěryhodná produktová data.
Zní vám to povědomě? Není divu, v „běžném světě“ privátních firem jsou to rutinní procesy. Právě tyto oblasti jsou primárně podporované standardy GS1 a technologií automatického sběru a sdílení dat. Navíc existuje celá řada příkladů z praxe, které potvrzují, že tyto věci fungují i ve zdravotnictví.
Využití příkladů správné praxe
Výše citovaná studie KPMG shodou okolností ve svém závěrečném doporučení uvádí, že principy digitalizace již existují a jsou zavedeny v řadě odvětví. Zdravotnictví je sice specifické z pohledu důvěrnosti, rozsahu a povahy dat, ale není potřeba „vymýšlet kolo“.
Obdobná situace je i v případě aktuálního využívání standardů GS1. Objevují se zpravidla tam, kde to nařizuje legislativa, ale téměř vždy pouze v rozsahu, který je povinný.
A přitom by bylo tolik užitečné, kdyby se prosadily i v návazných krocích. Například je‑li povinné značení léčiv na úrovni sekundárního balení, bylo by prospěšné využívat standardní značení i na úrovni obchodních či logistických balení. Bylo by extrémně užitečné (pro celý sektor, nikoli pouze pro distribuci léčiv), kdyby byl obecně přijat také standard značení celé hierarchie balení a datový model pro produktová data obdobně, jako je tomu v retailu. To by se následně dalo s úspěchem využít pro evidenci spotřeby na úroveň pacienta i pro zpětnou dosledovatelnost, řešení alertů apod.
A není nutné vynalézat nic nového. Vhodná řešení již existují a GS1 Czech Republic může v tomto ohledu poskytnout kompletní expertizu včetně platformy pro datový katalog.