Třetího dubna 1973 se lídři amerického maloobchodu dohodli na využívání čárového kódu. Položili tak základy dnešní globální standardizační organizace GS1. Snímání čárového kódu na pokladně znamenalo doslova revoluci v moderním retailu s obrovským dopadem do celého dodavatelského řetězce, do ekonomiky i do společnosti.
Historicky první načtení čárového kódu bylo provedeno již o rok později, v červnu 1974, v supermarketu v americkém Ohiu. Kód byl umístěn na balíčku žvýkaček Wrigley’s. Ze Spojených států se čárový kód dostal do Evropy, kde získal novou standardní podobu jak datový nosič, tak samotná číselná struktura. Na rozdíl od původní americké varianty byla ta evropská definována jako 13místná. V roce 1977 v Bruselu vznikla organizace, která dala čárovému kódu ikonický název EAN. Subjekt s názvem European Article Numbering Association, E.A.N.A., založilo 12 evropských států.
Československo 1983
Čárový kód brzy dorazil také do socialistického Československa. První poptávku po standardním značení zaznamenal národní podnik Čokoládovny. Britský zákazník Tesco podmínil dodávky realizací čárového kódu EAN. Tehdejší ředitel exportu Jaroslav Camplík musel splnit zadání, a tak čárový kód pronikl koncem 70. let i do našich končin. V době, kdy v západních zemích již existovaly první implementace standard v distribučních centrech a značení se dostalo i na obchodní balení, se u nás pomalu dařilo vyrobit první tiskové předlohy jako základ pro širší uplatnění čárových kódů na exportním zboží. Zároveň vyvstala potřeba formalizovat členství Československa v organizaci EAN International a získat tak i vlastní prefix. V podmínkách socialistického státu takový akt vyžadoval rozhodnutí vlády, která vydala příslušné usnesení v listopadu 1983. Téhož roku se Československo stalo 19. členem EAN International a byl mu přidělen prefix 859.
Slavíme 40 let na českém trhu
Začátky využívání čárového kódu byly sporadické, tehdejší úroveň maloobchodního prodeje byla velmi nízká a čárové kódy zůstávaly prakticky až do revoluce specifikem exportního zboží. Prvními uživateli byly pivovary Plzeňský Prazdroj a Budějovický Budvar, dále Jan Becher – Karlovarská Becherovka, potravinářské podniky Čokoládovny a Vitana, ale také například Supraphon, KOH-I-NOOR HARDTMUTH, Crystalex, Rubena či výrobce střeliva Sellier & Bellot.
V polovině 80. let byla spuštěna první implementace skenování čárového kódu v maloobchodní prodejně. Bylo to v Domě elegance v Praze, kde se prodávala luxusní móda převážně z dovozu. Šlo o demonstraci moderní socialistické maloobchodní prodejny budoucnosti. Systém byl velmi primitivní, ale pro československého prominentního zákazníka to byla první příležitost vidět na vlastní oči zázrak automatického snímání etikety. A pak přišel rok 1989. Změna, která se dotkla všech a všeho, nevynechala samozřejmě ani československý maloobchod. Začátkem 90. let na náš trh vstoupily obchodní řetězce a přinesly s sebou nejenom snímání čárových kódů na pokladnách, ale také automatizaci procesů v celém dodavatelském řetězci. V roce 1995 se u nás začaly využívat také standardy pro elektronickou komunikaci dat a obchod vykročil po trnité, leč brzy úspěchy lemované cestě EDI komunikace. A kupodivu v této oblasti nebyl významně pozadu za jinak vyspělejší západní Evropou.
Přišla doba největšího boomu. Uživatelé se do Systému GS1 (tehdy stále ještě EAN) hlásili po tisících ročně. Čeští spotřebitelé objevovali jemné nuance rozšiřujícího se sortimentu a spolu s obchodníky nutili výrobce rozlišovat příchutě jogurtů, tvary těstovin, velikosti a barvy produktů. Nastal zlatý věk standardní identifikace. Překotný nárůst počtu uživatelů vyvolal koncem 90. let potřebu zavést alespoň základní službu pro registrované společnosti. Bylo nutné začít intenzivně školit uživatele, protože se významně rozšiřovalo portfolio standardů i škálovatelnost implementací v praxi. Na přelomu tisíciletí již pracovníci národní organizace pravidelně objížděli republiku a pořádali semináře s podporou technických firem, které byly v tu dobu významnými šiřiteli standard a znalostí v oblasti automatické identifikace, snímání dat a EDI komunikace. Byly také zásadními hráči v rozvoji implementací na lokálním trhu.
Globalizace standardů GS1
Po roce 2000 se na mezinárodní scéně objevila celá řada nových standardů. Rodina datových nosičů a identifikačních struktur se rozrostla o RFID tagy a elektronický kód produktu (EPC), k lineárním čárovým kódům přibyl dvoudimenzionální GS1 DataMatrix, následně také QR kód. To vše vyvolalo potřebu vylepšit proces tvorby a správy standardů a rovněž definitivně spojit EAN International s americkou sesterskou organizací UCC. V roce 2005 proto vznikla pod názvem GS1 jednotná globální organizace, která pod sebou soustředila všech 101 tehdy existujících národních standardizačních organizací. Od té doby se píše historie GS1 jako organizace, která vyvíjí a spravuje nejrozšířenější průmyslový standard. Standard, který dnes zasahuje do všech dodavatelských řetězců v retailu, logistice, ve zdravotnictví i v celé řadě dalších odvětví.
Pomáhá milionům uživatelů dosahovat vysoké efektivity výrobních a distribučních činností a řešit požadavky, které na ně klade legislativa a regulační orgány. Podporuje vyšší bezpečnost ve zdravotnictví, chrání pacienty před chybami v medikaci, pomáhá budovat vztah mezi spotřebiteli a obchodníky, přináší vizibilitu do procesů a podporuje jejich digitalizaci. Význam standardů GS1 v blízké budoucnosti bude úzce spojen s požadavky na cirkularitu ekonomiky a celkovou udržitelnost.
2D kódy – výzva pro retail
GS1 vede řadu velmi ambiciózních projektů. Řada z nich je orientována na datové služby, na nástroje a platformy, které mají za cíl usnadnit a kvalitativně zlepšit sdílení dat napříč dodavatelskými řetězci a trhy. V kontextu prioritních sektorů, kterými jsou retail, logistika a zdravotnictví, je jednou z největších výzev migrace retailu z lineárních na 2D kódy. Paradoxně to byl posledně jmenovaný sektor, zdravotnictví, který si podobnou proměnou v posledních několika letech již prošel. 2D kódy jsou v něm daleko obvyklejším datovým nosičem než v retailu. Lékárny jsou běžně schopny snímat GS1 DataMatrix na léčivých přípravcích, a jsou tak vlastně z pohledu technologie 2D nejpokrokovějšími obchodníky.
Pro klasický retail je migrace na 2D kódy na pokladnách samozřejmě daleko větší výzvou. A nejenom pro ně. Své si budou muset odpracovat i výrobci a technické a technologické společnosti. Rok 2027, který byl stanoven jako termín, kdy by měli všichni obchodníci být schopni snímat 2D kódy na pokladnách svých obchodů, není příliš daleko. Migrace nebude jednoduchá ani levná, ale přinese benefity, které jsou nyní s klasickým lineárním kódem nedostupné. GS1 má padesátiletou zkušenost s transformací každodenního byznysu, sdružuje 116 národních organizací napříč všemi kontinenty a věří, že standardy jsou klíčové pro budoucí digitální a udržitelný způsob, jakým budeme přetvářet náš svět. Budeme i vaším partnerem.