S Tomášem Prouzou jsme hovořili o tom, jak pandemie změnila svět maloobchodu, o digitalizaci a standardizaci v retailu. Nevynechali jsme ani další z naléhavých témat: udržitelnost.
Tomáši, pojďme na úvod říci, kdo je Tomáš Prouza.
Narodil jsem se v Ostravě, přes cestu tehdy ještě hořely vysoké pece, takže kořínek mám pěkně ocelový. V osmnácti jsem se odstěhoval do Prahy a s výjimkou pár let ve Washingtonu tady žiji pořád, většinu z těch 31 pražských let na mých milovaných Vinohradech.
V podstatě jediné, co mi tady chybí, je šance na pořádnou růžovou zahradu, jakou míval můj dědeček. Ale v důchodu se k tomu určitě dostanu. Tedy pokud si na ten důchod naspořím, protože mým prokletím je, že trochu rozumím veřejným financím a vím, že dobře už bylo. Zejména v situaci, kdy nemáme jediného politika s odvahou udělat zoufale potřebné reformy.
Co bylo před Svazem obchodu a cestovního ruchu?
Spousta zajímavého – kdysi dávno novinařina a založení ještě pořád největšího webu o osobních financích www.penize.cz. Pak přechod na ministerstvo financí, kde jsem si vyzkoušel, že kritizovat je trochu jednodušší než věci měnit, ale že když víte, co chcete, tak to jde. Pak návrat do byznysu, práce pro Světovou banku na reformách finančního sektoru na mnoha místech světa, což vás dokonale vyléčí z toho sebestředného českého pocitu, že věci za našimi hranicemi nejsou důležité. V lednu 2014 návrat do Prahy a nástup na Úřad vlády jako „pan Evropa“, tedy člověk, který koordinoval (a občas z nuly vytvářel) českou evropskou politiku. Pak návrat k podnikání a v roce 2018 nabídka na vedení Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR, druhého největšího zaměstnavatelského svazu v ČR.
Co vás přivedlo na tuto pozici?
To, že jsem se vždycky pohyboval na pomezí podnikání a státní správy, takže znám dobře oba světy. A že se nebojím nahlas říkat, co si myslím, takže umím efektivně hájit zájmy našich členů.
Čím vás fascinuje svět maloobchodu?
Co všechno vlastně moderní retail znamená. Většina lidí si pod slovem obchod představí prodavače. Ale fascinuje mě, že moderní retail je také velká IT firma, je to místo, kde můžete udělat skvělou kariéru jako expert na datovou analytiku nebo ekologii. Přerod retailu za posledních 20 let je neuvěřitelný.
Pro nás v GS1 je retail hlavní oblastí zájmu. Prakticky všechny naše aktivity s ním úzce souvisejí. Jak si stojí český retail?
Jsme v očekávání a už trochu přenášíme. Během pandemie se lidem na bankovních účtech nashromáždilo zhruba 330 mld. korun vynucených úspor a řada analytiků tvrdila, že je počátkem léta začnou rychle utrácet. Jenže pořád se to neděje, lidé se bojí podzimu a další pandemické vlny, zároveň vnímají díry ve veřejných financích a začíná je strašit rychle rostoucí inflace.
Všechny tyto obavy umocní dominantní trend pandemie – posílení věrnosti vůči obchodům, kam lidé chodí nejčastěji a které si dokážou vytvořit se zákazníkem vztah, nejen mu prodat nějakou komoditu. Naopak vidíme propady u „doplňkových“ obchodů, kam lidé chodívali jen občas, a u obchodů, které jde až příliš jednoduše nahradit nákupem on-line.
Jaké trendy budou mít vliv na budoucí rozvoj maloobchodu?
Zvítězí ten, kdo dokáže nejlépe pracovat se svými zákazníky. Vedle kvality zboží a výborného marketingu bude podmínkou přežití i znalost zákazníků a efektivní datová analytika. A samozřejmě také snižování nákladů – nikoliv pomocí tupých škrtů, ale pomocí efektivního řízení a maximální digitalizace. To navíc konečně umožní firmám zavést to, o čem roky mluví (a někteří to i úspěšně dělají) – dobře fungující omnichannel distribuci.
Jak rok 2020 změnil maloobchod?
Přechod do on-line světa byl na jaře 2020 vynucený. A pokud bychom skončili první vlnou pandemie v červnu 2020, řada lidí by se vrátila do světa fyzického nakupování, protože ať se nám to líbí nebo ne, jen fyzické nakupování dokáže lidem zajistit skutečný zážitek tam, kde ho chceme, jako třeba u oblečení, obuvi nebo vybavení domácnosti.
Jenže nakonec nutnost nakupovat řadu zboží on-line trvala rok a půl, takže e-shopy se staly přirozenou součástí našeho myšlení a fungování bez ohledu na věk a díky expanzi přepravních společností i bez ohledu na to, kde v ČR jste.
Jaké vnímáte tendence v tradičním maloobchodu?
Dobře se daří těm, kteří dokázali využít nové trendy. Když jezdím po Česku, vidím moderně rekonstruované prodejny, doplněné o kavárnu, vidím časté využívání obnovitelných zdrojů energií, vidím první vlaštovky e-commerce včetně budování chlazených vyzvedávacích míst. Pokud se těmto obchodům podaří změnit se v komunitní centra a využívat moderní technologie, mají budoucnost jistou. Ale pokud zůstanou žít v 19. století, zájem o ně bude minimální.
Pandemie. Jak velká zkouška pro SOCR, ale i pro celý obchod to byla?
Jsem od přírody optimista. Takže na jednu stranu zmatečnost vládních opatření a neschopnost úředníků alespoň minimálně komunikovat byla strašná a obchody stála spoustu energie i peněz. Na druhou stranu – a to je ten můj optimismus – neschopnost vlády vedla k tomu, že jsme se naučili spoustu věcí dát dohromady sami, od distribuce ochranných pomůcek přes tvorbu pandemických plánů až po nabídku testování a očkování pro zákazníky.
A pandemie měla ještě jeden bonus – výrazně zrychlila korporátní procesy. Najednou se e-commerce projekty schvalovaly dva týdny místo obvyklých dvou let. Tak snad to vydrží!
Pojďme k jádru našeho rozhovoru - digitalizaci. Jak daleko k ní má český maloobchod?
Ještě nedávno se zdálo, že máme u většiny firem dva oddělené světy, kamenný a elektronický. Kamenný retail do on-line světa vstupoval opatrně, často měl pocit, že on-line prodej nebude nikdy hrát významnou roli. Covid jej rychle vyvedl z omylu a zachránila nás tradiční česká šikovnost. Dnes máme nejvíce e-shopů na počet obyvatel, a řada z nich dokonce expanduje i do zahraničí. A „sám od sebe“ se vyřešil problém s tím, že ještě před pandemií dominovalo zasílání zboží na dobírku.
Na druhou stranu je potřeba přiznat, že technické řešení e-commerce je to nejjednodušší. Mnohem větší problémy jsme řešili s nedostatečnou logistickou infrastrukturou, ale opět zvítězila česká kreativita.Spousta obchodů rozšířila svou nabídku o výdej balíků, každý majitel volné dodávky začal rozvážet balíky a vznikly nové byznysové koncepty.
Jasně ale také vidíme, jak moc je celý ekosystém obchodu závislý na logistice z Asie a na nedostatku pracovních sil v Česku.
GS1 je globálním hráčem v oblasti standardizace, sdílení dat a technologií podporujících digitalizaci. Jakou roli v retailu dnes hrají technologie?
Když se dnes podíváte na větší retailové firmy, jsou to minimálně z poloviny firmy technologické. Velký obchodník má stovky dodavatelů a na ploše třeba 20 000 položek. To nejde zvládat metodou tužka-papír. Navíc při obrovské konkurenci a nízkých maržích retailu rozhoduje každá koruna úspor o bytí a nebytí dané firmy.
Obrovskou výhodou maloobchodu je, že máte jasně definovaný dodavatelský řetězec a můžete technologie zavést v celém jeho rámci, ať už jde o sdílení informací o výrobcích, objednávání zboží nebo fakturační proces. Sdílení dat od výrobců prostřednictvím obchodníků chtějí čím dál častěji i zákazníci, protože chtějí vědět více o složení potravin, jejich původu či udržitelné výrobě. Neumím si představit, že bychom se dokázali bez moderních technologií obejít.
Je možné z pozice SOCR pomoci rozvoji technologií tak, aby jejich zavádění nebylo vnímáno jako zneužití postavení na trhu? Dochází k paradoxu, kdy regulační úřad, který má dodavatele podporovat, jim brání v zefektivnění činnosti. Konkrétním příkladem mohou být pochybnosti úřadu k centrálním platformám pro sdílení dat v obchodním styku, ze kterých těžÍ primárně dodavatelé, neboť nemusejí komunikovat kmenová data a změny v datech s každým obchodníkem zvlášť, ale v jednom místě pro všechny naráz.
Jsem rád, že se zavádění moderních technologií SOCR věnuje. V roce 2019 jsme spolu s Mastercard pořádali soutěž Obchodník roku, kde jsme oceňovali právě chytré využití technologií v obchodě. Loni nás porazil koronavirus, ale letos se k tomu tématu vracíme. Povedlo se nám také dohodnout s Úřadem na ochranu hospodářské soutěže, že vedle písemných smluv bude akceptovat i elektronicky podepsané dokumenty, což opět významně šetří náklady. Na druhou stranu je pravda, že v jiných sektorech je standardizace o kus dál. Věřím ale, že se dokážeme pohnout i tady. Jen to téma musí někdo zvednout a odpracovat ho…
...Rozumím a hlásím se k této výzvě. Je pravda, že v tomto směru je naše pozice neutrální neziskové organizace a odborné renomé globálního lídra v oblasti digitalizace procesů v retailu určitě devízou, kterou je potřeba využít pro osvětu a vstřícné vnímání potřebných změn v celém ekosystému nově se formujícího moderního maloobchodu i ze strany státní správy a regulátorů trhu.
Ale pojďme se posunout dál směrem k udržitelnosti: jde o marketing, nebo o něco většího?
Myslím, že každý, kdo zažil extrémní počasí tohoto léta, už dobře chápe, že to nemůže být jen marketing. Na druhou stranu je tlak zákazníků na environmentální aktivity hodně silný, takže občas svádí ke greenwashingu. Proto bychom měli usilovat o společné standardy a společné metriky, aby šlo jednotlivé aktivity dobře měřit a porovnávat.
A měl by začít fungovat dialog státu, byznysu a neziskových organizací o tom, na jaká opatření se soustředit, abychom dělali hlavně to, co má největší přínosy.
Čím je udržitelnost v podmínkách českého retailu?
Z úzkého pohledu retailového provozu je to především otázka modernizace provozních a skladových prostor – snižování energetické náročnosti, větší využívání obnovitelných zdrojů energií, recyklace a omezování objemu obalů, efektivnější logistika. Jenže retail je i o emocích a zákazníci se na udržitelnost ptají čím dál častěji. Musíme tedy řešit i původ surovin a postupy zpracování potravin, všichni bojujeme o dostatečnou nabídku zdravých, bio a lokálních potravin, všichni hledáme cesty, jak omezit environmentální stopu obchodu. A zároveň musíme pomáhat zákazníkům vyznat se v různých značkách udržitelnosti, aby věděli, co si vlastně kupují. Oklikou jsme tedy zpátky u otázky sdílení a verifikace dat v celém zemědělsko-potravinářském řetězci, často přes různé jazyky a kontinenty.
Hodně se hovoří o dohodě Green Deal. Jaká bude role obchodníků v podmínkách cirkulární ekonomiky?
Obávám se, že odpověď nejde vměstnat do jednoho odstavce. Takže se omlouvám, že to řeknu velmi obecně: retail bude hrát klíčovou roli, protože je každý den vystaven tlaku zákazníků a jejich měnící se preference vidí každý den na prodejích. Naši roli vidím právě v tom, že velmi dobře víme, co zákazníci chtějí, a umíme to přenášet k výrobcům. A čím rychleji budou výrobci vědět, že některé výrobky budou do budoucna neprodejné, tím rychleji zavedou potřebné změny.
Součástí dohody Green Deal je strategie From Farm To Fork. Měli by obchodníci hrát aktivnější roli z pohledu spolupráce se zemědělci?
Roli obchodu vidím hlavně u osvěty pro domácnosti, protože zemědělci budou časem dotlačeni k udržitelnějšímu chování trhem i zákazníky. Řada z nich už to dělá a omezování pesticidů či navyšování podílu bioprodukce povede k mnohem udržitelnějšímu zemědělství než v minulosti. Klíčové je omezit plýtvání ze strany zákazníků, kteří jsou zvyklí mít plnou ledničku. Výchovné apely moc nefungují, naopak velmi dobře fungují chytré technologie, protože lidi baví si hrát a zkoušet nové věci. Úplně nevěřím na chytré ledničky, které budou automaticky objednávat jídlo, když začne docházet, protože lidé stále budou chtít mít možnost volby, co a kde si koupí. Ale technologie mohou skvěle zafungovat třeba u obalů.
A navíc tady máme skutečně big data o nákupech, se kterými zatím moc nepracujeme nad rámec jednotlivých obchodů. Každý obchodník má detailní predikce, co a kdy budou nakupovat jeho zákazníci. To je samozřejmě skvělé pro daného retailera, který může dobře plánovat. Ale z pohledu zemědělců nebo státu jako autora dotačních systémů by bylo dobré ta data agregovat a pracovat s nimi i na úrovni celé země. To se ale bohužel neděje.
Závěrem: český maloobchodní trh je vysoce konkurenční. Snižování dopadů na životní prostředí by však měl být cíl všech. Jsou obchodníci připraveni spolupracovat, a to jak mezi sebou, tak se svými dodavateli?
Přesně tak, tlak na omezování dopadů na životní prostředí je čím dál tím silnější – více se o toto téma zajímají zákazníci (a třeba za udržitelně vyrobené potraviny jsou ochotni si připlatit okolo 15 %), většina velkých obchodníků má v této oblasti vlastní závazky, tlačí na to i nová legislativa a více to začínají řešit i někteří výrobci. Spolupráce ve vysoce konkurenčním prostředí českého obchodu je vždycky složitá, mnohem lépe funguje spolupráce po vertikální linii. Jeden příklad za všechny: jistý velký obchodní řetězec rozřadil obaly svých privátních značek do tří kategorií – jednoduše recyklovatelné, složitě recyklovatelné, nerecyklovatelné.
A dodavatelé privátních značek mají dva roky na to, aby výrazně zvedli podíl jednoduše recyklovatelných obalů – a výrobky v nerecyklovatelných obalech skončí. Věřím ale, že dobré příklady táhnou. A právě téma udržitelnosti bude hlavním tématem SOCR v dalším roce a půl. Jedním z velkých témat bude i to, jak různé aktivity na podporu udržitelnosti měřit a reportovat.